Novinky

OBSCENE EXTREME VÁM DĚKUJE!!!

Ahoj, Tady je Áda. Takhle nějak začínaly v první polovině 90. let dopisy, který jsem psal kapelám do světa s žádostí o rozhovor nebo informace do ‘zinu The Suffering. 

Ten vznikl spojením starších fanzinů Morbid Reality, na kterém jsem spolupracoval s Čurbym a Cramp’s, který autorsky a graficky na Dačicku vedl Martin. Ten, co je možná na OEF přes jeho výšku málo vidět, ale jeho práci vidíte úplně na každém kroku – trička, web, grafiky festivalu, apod. No, a já už 17 let s jednou přestávkou uvádím na OEF kapely – vždyť mě znáte, ten uvaděč. Tak tolik úvodem.

Těch kapel už bylo za ty roky několik set, ale vždy se ptám s pokorou každé z nich podobně: přejete si, abych o Vás něco speciálního řekl? Někdo má jasnou vizi – řekni, že jsme tu podruhý, jo a taky že máme venku splitko a náš prodej je hned dole u podia. Jiní to nechají zcela na mně – řekni lidem co chceš, jsme rádi, že nás uvedeš. Netuší, co dokážu zkazit a říct úplně jinak nežli chci. Ale jejich důvěra je zavazující. Pak jsou kapely, které programově uvádět nechtějí – vždyť víte sami, technický death metal (mají intra) a crust (mají DIY přístup). I když pár vyjímek je každým rokem a já jsem tam na pódiu pro ně, takže jejich přání vždy respektuji. A navíc mám rád ty death metalová intra a crustový DIY přístup.

Pak jsou kapely, který mají jasnou a vtipnou vizi a mě se málokdy podaří přenést ten humor do publika. Jako letos Hellbastard. Scruff mi říká: “Řekni lidem, že jsme z Anglie, že jsme přeplavali Kanál, zastřelili nám jednoho člena kapely a pak nás zatkla policie. Ale dali jsme to a jsme tady.” Řekl jsem to přesně jak chtěl, ale nevím jestli tomu někdo rozumněl. Byla tma a moc jsem reakce neviděl, protože Scruff vše ozářil svojí pyrotechnikou do té míry, že málem ožehl mě i dalšího člena kapely. Prostě démon, který v kapele má svou vizi!

Každý rok se ptám Čurbyho – co by jsi chtěl lidem taky říci? Hlavně jim poděkuj na konci – za to, že přišli, že udělali skvělou atmosféru a že vydrželi až do konce, říká. Ale ve dvě ráno, když zbývají poslední dvě kapely to už řada lidí neuslyší a tak jsem si letos řekl, napíšeme jim děkovačku. Tak tady je. Děkujeme, že fandíte OEF, ohromně vás respektujeme - jste vážně skvělí. Čurby říká, že i kdyby za rok sněžilo, tak si řeknem – Fuck Everything :) 

Jsou ale věci, které jsou problém, chceme je řešit a lépe to někdy nejde. Merchandise byla apokalypsa. Vznikly obrovské fronty a lidi byly naštvaný.  Více lidí se ale k obsluze nedalo pustit, protože se tam prostě nevešli. Moc nás to mrzí a příští rok to zorganizujeme celé jinak a lépe. Přesto se veškerý merch prodal a slibujeme jeho částečný dotisk. Taky víme, že záchody ve VIP Campu se nedaly vyčistit, protože tam kvůli dešti nevyjelo čistící auto. To příští rok vyřešíme také lépe.

Jsou také věci, které nemají žádné dobré řešení. Jako atentát v Nice, který se odehrál během trvání festivalu. Přišlo za námi pár lidí z Francie, ať něco řekneme. Chtěli jsme to udělat a měl jsem scénář v hlavě. Ovšem každá věc má dvě strany. Zatímco pro Evropu je solidarita zcela jasná, na OEF jsou lidi z Asie či Afriky, kde umírají na následky terorismu tisíce lidí ročně.  Terorismus se tam stal „standartem“ jakkoli strašlivě to zní. Evropská média na to reagují jen výjimečně, a když už sporadicky zareagují, tak postižené oblasti to mnohdy berou jako falešnou solidaritu. Proto jsme se rozhodli na ten atentát nezareagovat, protože to do žádné společnosti nepatří. Věříme, že to všichni pochopí a budou tomu rozumět.

Děkujeme za vynikající atmosféru. Děkujeme všem fanouškům i těm, kteří s organizací festivalu jakkoli pomáhali. Zážitků bylo mnoho a všechny ty reportáže a fotky to jenom potvrzují. Těšíme se stejně jako vy na viděnou příští rok.